Achilles řekl: “Kdyby měl dát Zeus květinám vládce, zvolil by královnou růži. Ona je skvostem země, pýchou rostlin, korunou květin, odleskem krásna. Dýše láskou a slouží Afroditě, skví se libovonnými květy a houpe se v listoví, jímž si Zefyr pohrává.“
Co je to růže?
Růže se řadí mezi dřeviny, protože jejich pletiva postupně dřevnatějí. Přezimovací pupeny jsou umístěny ve výšce 25 cm nad zemí. Růže jsou většinou považovány za keře, ale s jejich určením to není tak jednoduché. Tyto královny květin mohou tvořit nízké keře, prutnaté keře či dokonce opíravé liány. Pod zemí pak mají růže dobře vyvinutou kořenovou soustavu. Stonek je pro růži důležitým nadzemním orgánem, liánovité stonky mohou dorůstat až do výšky 4 m, jako je tomu u druhu Rosa arvensis. To, co ale člověka na růžích nejvíce láká, jsou květy, proto se také dostaly do erbů různých šlechtických rodů. Rožmberkové nebyli jediným šlechtickým rodem, který si tuto rostlinu oblíbil. Květy růží jsou pravidelné, oboupohlavné a většinou bývají pětičetné. Díky šlechtění se tyto rostliny rozdělily na dva tábory: na tzv. staré růže a na růže moderní. Do starých růží patří růže keltská Rosa gallica, některé růže šípkové, růže stolistá, damašská, růže bílá, růže čajová, růže čínská atd. Růže moderní se postupně vyvinuly až se samotným šlechtěním. Prvním členem moderních růží se r. 1867 stal čajohybrid La France , dále sem patří různé druhy polyantek (záhonové růže), floribundy, známé anglické růže atd.
Odkud růže pocházejí?
Tyto výjimečné rostliny jsou převážně obyvatelkami severní polokoule. Zastoupení rodu na kontinentech je rovnoměrné. Nejvíce růží se pěstuje ve střední Asii a v Číně. Některé skupiny patří dokonce mezi endemity, jako je např. Rosa carolinae v Severní Americe. Značná část růží je ale ohrožena, v České republice je to především růže keltská Rosa gallica a růže plazivá Rosa arvensis.
Proč mají růže trny?
Spousta z nás se nevědomky dopouští botanického omylu. Říkáme, že růže má trny, ve skutečnosti se ale nejedná o trny, nýbrž o ostny. Trny jsou totiž přeměněné orgány s cévními svazky, pevně srostlé se stonkem, ostny bychom mohli popsat jako drobné vychlípeniny pokožky, něco jako pichlavé chlupy.
Růže a její symbolika
Je to symbol Venuše, bohyně lásky, ztělesnění dokonalé krásy a její pomíjivosti, symbol krátkosti života. Ztělesňuje přátelství mezi lidmi, ale i národy. Jako výraz sounáležitosti vznikl Sad v Lidicích, kde jsou zastoupeny růže všech národů. Pro svoje vlastnosti byla už před naším letopočtem nazvána královnou květin. Není divu, že růže svou krásou a dalšími vlastnostmi upoutala pozornost umělců. Na celém světě je opěvována v písních i básních, ztvárněna malíři na obrazech, na poštovních známkách, v keramice, sklářství, výšivkách a krojích, ornamentech i heraldice šlechty, měst atd… Vždy byla milostným květem. Tvar růže nepochybně ovlivnil velká rozetová okna, která krášlí kostely a katedrály po celé Evropě.
Růží můžeme vyjádřit lásku, jsou vhodné jako dárek nebo utěší rozbolavělou duši. Rovněž mlčenlivost patří k symbolice růže. Dodnes platí přísloví Sub rosa dictum, které pochází od Římanů, tehdy se dodržoval zvyk, že při hostinách se nad hosta zavěšovala růže jako znak povinnosti mlčet. Tedy slovo řečené pod růží, je slovo řečené v důvěře, slovo důvěrné. Připomínají nám to štukové růže použité jako dekorace na stropě místností, kde se vedli důležité důvěrné rozhovory.
